Jaká je atmosféra v packém sportu?
To je široká otázka. Určitě máme kluby, kde zrovna mohou být dole, a jinde jsou v klusu a s úsměvem. Co slýchávám od návštěvníků Nové Paky, lidí, kteří nejsou místní, že by byli rádi, pokud by měli takové podmínky, jako jsou na Pace. Což je příjemné a velice mě taková slova těší, dodávají mi novou energii do další práce. Pozitivní je, že podkladů od organizací pro další podporu a rozvoj sportu v Nové Pace je pořád dost.
Co jsi dělal pro město v tomto volebním období?
Zaměřil jsem se na práci ve finančním a sportovním výboru. Jako předseda sportovního výboru se snažím prosazovat podporu sportovních subjektů všemi dostupnými finančními dotacemi a informacemi o možnostech čerpání. Hlavní mojí prioritou ovšem je podpora každodenního sportování občanů. Nastavení podmínek tak, aby občané měli k dispozici kvalitní, dostupná sportoviště pro denní užívání. Sport je pro náš život nepostradatelný, každý ať už sebemenší denní pohyb člověka posouvá k lepšímu životu, o tom jsem přesvědčen. Proto procházíme jednotlivá sportoviště a na základě podkladů jednotlivých sportovních organizací sestavujeme pro zastupitelstvo „Plán rozvoje sportu Nové Paky“. Ten aktuální je sestaven do roku 2025.
Jaká byla podpora sportu v posledním období?
Město financuje provoz sportovních organizací v roční hodnotě 5 milionů Kč, podporujeme mládež z rozpočtu sportovního výboru: v posledních dvou letech 380 000 Kč. Sportování neregistrovaných ročně dotujeme částkou 100 000 Kč. A především morálním vkladem je příspěvek na trenéry sportovním organizacím, ročně je to teď částka 300 000 Kč.
Na Nové Pace mám určitě nejradši hřiště U žáby, to místo mě nějak fascinuje už od mala.
Co má město hlavně zajišťovat?
Město se má hlavně snažit o kvalitní komunikaci s občany. Řádně vysvětlovat a diskutovat záměry.
Kam jsi chodil do mateřské školy a základky?
Mateřskou školu jsem navštěvoval v Úbislavicích. Byl jsem ten „mamánek“, co chodí domů už před spaním :-). Základní školu na Komenského, ta budova ve mně vždy budila respekt. Často vzpomínám na učitele Tégla.
Jaké sporty děláš a sleduješ?
Aktuálně hraju tenis, čtvrtou sezónu. Zapojujeme se se ženou do ligy neregistrovaných, ale je to u mě hodně slabý.
Jaké sporty provozují tvoje děti? A s jakými výsledky?
Děti sportují a to jsem moc rád. Zara se věnuje atletice, vrhačským disciplínám na krajské úrovni. Bára usilovně hraje volejbal v týmu klubu u Husitské ZŠ. Na jednom turnaji byl jejich tým na druhém místě. Nejmladší Standa se zdokonaluje v Sokole, nejlepší průprava pro mladé tělo.
Co se v Pace změní do roku 2050?
Určitě způsob pohybu po městě a parkování. Očekávám nárůst obyvatel a rozšíření města.
Kde budou bydlet tvoje děti?
Dobrá otázka. Očekávám nějaké cestování za studiem a později? Těžko spekulovat, svět je čím dál menší, je možné že i někde mimo planetu?
Čeho bylo nejtěžší se vzdát?
Pořád se mně nedaří vzdát se myšlení dítěte. Možná to je dobře.
Nudí mě, pokud někdo opakuje pořád to samé dokola a nic nedělá pro změnu.
Čeho se nebojíš (byť se toho bojí ostatní)?
Pavouků.
Kdo ti chybí z těch, co ti umřeli?
U zesnulých je vždy se mnou jejich odkaz, to je pro mě dostatečné.
Co nejvíce chybí z dětství?
Zdravé tělo.
Jsi spokojen se svým životem?
Jak se říká, „jaký si to uděláš, takový to máš“.
Komu závidíš?
Závist je mi docela cizí.
Nejhorší trest v dětství?
Všechno špatný je pro něco dobrý, zpětně žádný.
Jmenuj 3 věci v přírodě, které považuješ za nejkrásnější.
To nedám, příroda je super.
Oblíbený druh dopravy.
Nejraději chodím pěšky.
Co je nejtěžší?
Sebekritika nebo být shovívavý k „chybám“ lidem okolo.
Kdy jsi naposled lhal, komu a proč?
To fakt nevím. Lež má krátké nožičky.
Co tě děsí nejvíce a proč?
Moje zloba, povahou jsem klidný, ale když se zlobím, tak se pak trochu bojím.
